Příběhy

• Text příběhu
• Ponaučení
• Komentáře / 3

„Správně by to mělo být tak, že člověk má, obrazně řečeno, vést tak sladký život, že pak prakticky nemá potřebu se dojídat sladkým,“ zazní z úst Karolíny.
Alena se totiž během konzultace zajímá, jak je možné, že se najednou tak nacpává čokoládou, kterou předtím nikdy pořádně nejedla, protože jí nechutnala. A vůbec jí nejde do hlavy, co se vlastně stalo, že v jejím věku zničehonic má na čokoládu takovou chuť, které jen těžko dokáže odolat.