Jak to bude dál? Je to na vás.

1. 7. 2018

Tentokrát místo klasického příběhu přichází nastavení pomyslného zrcadla současné době. Nechci vám nic zastírat – je mi smutno z toho, kam tento svět spěje. A chtěla jsem svojí troškou přispět k tomu, aby lidé pochopili, že svět se k lepšímu sám nezmění. Že s touto změnou musí začít každý sám u sebe. Dopadlo to ale jinak, než bych chtěla.

Když vznikla možnost podělit se s vámi na tomto webu o příběhy, které by vám mohly změnit nejen pohled na život, ale i život samotný, měla jsem z toho upřímnou radost.

Ihned s nadšením začaly vznikat pečlivě poskládané příběhy, které čerpaly z mé bohaté zkušenosti coby psychosomaterapeutky.
Všechny rady a návody, které v nich zazněly, byly mnohokrát ověřeny v praxi, a to v praxi s velkým pé – v životě samotném. Mnoha mým pacientům pomohly natolik, že se díky nim dokázali uzdravit, a to i tehdy, když lékaři nad nimi pomyslně zalomili hůl. Jiní zase s jejich pomocí vyřešili těžké, či vleklé životní problémy, se kterými si neznali rady a teď se jim daří mnohem lépe.
A tak jsem se těšila, že díky těmto příběhům se bude moci změnit život k lepšímu daleko více lidem.

Jenomže…

V dnešní době lidé o takové rady stojí čím dál méně. Z jejich pohledu je mnou předkládané uzdravování se na těle, ale i na duši příliš pracné, zdlouhavé a svazující.

Tací lidé dávají raději přednost tomu, aby dosáhli kýžených výsledků pokud možno hned a bez nějakého většího úsilí. Tak proč by měli na sobě usilovně pracovat, aby se uzdravili? Když daleko jednodušší je dojít si do lékárny pro nějakou pilulku, která jim často rychle a hlavně bez větší námahy nějak uleví. A to, že ta úleva v drtivé většině bývá jenom na chvíli, či na oko, už řeší málokdo. Obvykle to začnou řešit až tehdy, když je s nimi opravdu hodně zle a mají takzvaně na kahánku.

A proč by si měli číst o tom, že se v životě mají patřičně chovat a měli by se nechat vést svým svědomím? Vždyť je zajímá hlavně jejich ego, konzumní způsob života, vlastní výhody, prospěch. A ne svědomí, které je z jejich pohledu akorát tak neustále v něčem omezuje a ošizuje.

A proč by měli přemýšlet o tom, jestli to, co udělají dnes, je nebude zítra mrzet? Pro takové lidi je podstatné, jak se mají teď. Co bude zítra, pozítří, popozítří až tak neřeší. A to, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, raději pomíjejí. A když je pak ty mlýny doopravdy spravedlivě „semelou“, jsou ještě dotčení a ukřivdění, jak je ten svět nespravedlivý.

Dnes se prostě mezi lidmi slušné chování příliš nenosí. Morálka hyne na úbytě, slovo „svědomí“ zapadává prachem a novým generacím se dostává takové výchovy (v tomto případě by bylo přesnější použít slovo „nevýchovy“), až mě z toho často mrazí.

Den co den se setkávám s tím, jak lidé naříkají, co se to se světem děje, kam se to všechno sune. Ale to, že k tomu nemalou měrou přispívají i oni sami a tudíž by měli s nápravou začít sami u sebe, už slyšet nechtějí.

Většina lidí nehledá návody, jak sebe a svět doopravdy napravit. Oni hledají někoho, komu si mohou postěžovat, kdo je polituje, jak to mají těžké. A kdo je planě uchlácholí, že ono se to nějak, pokud možno samo, vyřeší a zase bude dobře. Tím se jejich břímě pro ně stane snesitelnější a to jim pomyslně stačí ke „štěstí“.

Jenomže já nic takového nenabízím. Tak proč by lidé měli číst „moje“ příběhy a ještě za to zaplatit vcelku nemalé peníze? To si za ty peníze raději zajdou do restaurace, kde se „pomějí“. Nebo si koupí nějaký údajně zázračný lék, který za ně jejich problémy „vyřeší“.

 

Dlouho jsem zvažovala, jak na tento nezájem mám zareagovat, až nakonec padlo rozhodnutí – další nové příběhy již nepublikovat. Nebylo to jednoduché, ale je to tak. No řekněte, nač se usilovat o něco, o co ostatní v drtivé většině vůbec nestojí?

Tím však určitě nechci říct, že tyto příběhy nečetl nikdo. Našlo se pár lidí, kteří si je s upřímným zájmem přečetli a byli ochotni za ně i zaplatit. Těmto lidem děkuji za jejich zájem – vážím si toho. I přesto je toho zájmu tak málo, že nemá smysl v těchto příbězích pokračovat dál.

Slova na závěr

Přemýšlela jsem, co říci závěrem a začnu trochu zeširoka.

Mám moc ráda některé starší české pohádky. A víte proč? Ukrývaly v sobě hluboká ponaučení, díky kterým se už malé děti učily rozeznávat dobro od zla, spravedlnost od nespravedlnosti. Bylo v nich mnohdy hezky vysvětleno, že pomyslné peklo je domovem hříchů a neřestí. A naopak, že nebe je ztělesněním ctností a dostane se do něj jen ten, kdo se usiluje žít v souladu se svým svědomím. A že každý člověk si sám volí, kterým směrem se v životě vydá a podle toho se mu pak i povede.

Tyto pohádky tedy děti učily, že pokud člověk propadne neřestem, skončí jednoho dne v pekle a bude se mít ošklivě. Zatímco na člověka, pro kterého bude prvořadé jeho čisté svědomí, čeká ráj, ve kterém se bude mít hezky.

Když mám použít příměr z těchto pohádek, tak dnešní lidstvo se vydalo směrem k onomu pomyslnému peklu. Neřesti a hříchy mezi lidmi doslova kvetou a svědomí společně s cnostmi upadá v zapomnění.

Doba dokonce postoupila už tak daleko, že když již se nějaký, většinou osamocený jedinec vydá cestou cností a čistého svědomí, je druhými často označován za nenormálního člověka. Normou se totiž pomalu, ale jistě stává svědomí neposlouchat – jak žalostně smutné to je.

Lidé vyrazili vstříc k „peklu“, ale zapomínají na to, že tam je nic hezkého nečeká. V pekle akorát tak bují bolest ve všech svých podobách. A pokud lidé toto nepochopí a nevrátí se na správnou cestu, této bolesti bude jenom přibývat.

Mí pacienti na konzultacích se mě často ptali, proč jsou lidé vlastně nemocní. Odpověď je jednoduchá – nemocný je ten, kdo se neřídí svým svědomím. A mám-li být konkrétní, musím zmínit, že za ta léta praxe jsem zjistila, že za vznikem nemocí nejčastěji stojí čtrnáct neřestí.
Ptáte se jaké to jsou?
Jsou to neuznanlivost, nepokora, nevděčnost, faleš, závist, lhostejnost, sobeckost, lítost, sebenenávist, ukřivděnost, předsudky, lačnost, nepřesnost a pohodlnost.

Kdyby lidé tyto neřestné myšlenky v sobě neměli a drželi by se svého svědomí, byli by zdraví a bylo by na světě lépe.

Hledáte-li tedy šém ke šťastnému a zdravému životu, vězte, že ho máte na dosah. Všichni si ho nosíme uvnitř sebe a nikdo o něj nebyl ochuzen.
Tím šémem je svědomí.

A ať už jste se v životě dostali na jakékoli scestí, vaše svědomí moc dobře zná cestu, jak z toho ven. Neomylně vám poradí, jak máte napravit vaše minulé prohřešky. Ukáže vám, jak předejít dalším chybám a bolesti. A pomůže vám zažívat ten nádherný pocit být šťastný.

Vězte, že vaše svědomí ještě pořád trpělivě čeká, až mu začnete naslouchat a bude vám to všechno moct ukázat. Nenechte ho ale dlouho čekat. Marníte tím vzácný čas, který vám už nikdo nevrátí…

Karolína

 

Pro úplnost uvádím, že zveřejněné příběhy tady zůstanou, takže se každý předplatitel k nim může vracet dle své libosti. A pokud se najde někdo nový, kdo by si je chtěl předplatit, bude to možné.

Komentáře k příběhu

15 komentářů

  • andrea
    23. 8. 2018v 9:53

    dobrý deň, pani Karolína,
    ja som si prečítala vaše knižky, pozrela na web a prekvapila ma táto studená sprcha. Rozumiem vášmu rozhodnutiu a ukážem vám pohľad z druhej strany. Platiť predplatné cca 20€ za 4 články? To sa mi nechce a idem preč. Potrebovala by som vidieť, koľko článkov je v databáze, aké problémy riešia a koľko článkov pribudne na budúci mesiac. Ponúknuť výhodné ročné predplatné,… Skrátka sexi ponuku.🤩 Ďakujem za vaše knihy a prajem všetko dobré zo Slovenska.

  • Jana Kočendová
    12. 8. 2018v 16:01

    Dobrý den, úplně chápu… sama mám na svých stránkách příběhy z poradny, které často velmi pomohou. Ty které jsou zdarma, se šíří jako lavina, ty které jsou zpoplatněny drobným autorským honorářem, zůstávají nedotčeny. I já hledám odpověď na otázku: proč?

  • Jana
    30. 7. 2018v 0:35

    Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda vyjde i vaše další kniha? Mám obě vaše knihy a druhého dílu jsem se nemohla dočkat, moc ráda bych si přečetla další moudra v ucelené podobě. Děkuji za Vaši práci, smekám před moudrostí a jsem vděčná za příležitost, která mi dala poznat to, co předáváte.

  • Kamil
    29. 7. 2018v 21:35

    Tyto stránky mi dneska “náhodou” 🙂 vyskočily při snaze najít určité informace, dopracoval jsem se až k tomuto článku o ukončení příběhů a první slovo které mi okamžitě vyskočilo při dočtění článku bylo – vytrvalost. Něvěřím tomu, že by dané stránky neměly odběratele, a že lidi to nezajímá, mám s tím své zkušenosti. Proč ovšem tady nebyli odběratelé článků v tak velkém množství? Třeba právě proto, že stránky nebyly dostatečně viditelné, nebo je potřeba vytrvat či najít ten správný způsob, jak si lidi přitáhnout. Vzhledem k tomu, že všechno má svůj důvod, tak i tady to nějaký důvod má a pokud budete chtít, přijdete na to, o čemž nemám sebemenších pochyb. Každopádně, pokud bych si i v součastnosti chtěl přečíst nějaký uzamčený článek, jak mám prosím postupovat? Děkuji za odpověď, s pozdravem Kamil.

  • Slávka
    19. 7. 2018v 22:04

    Dobrý den,

    mrzí mě, že příběhy s Karolínou takhle dopadly, je mi ale jasné, že za to nemůže Karolína. Snažila jsem se je dostat mezi lidi, ale bohužel jsem nenašla nikoho, koho by to zajímalo.

    Já osobně ráda čtu. Mám ráda příběhy lidí, kde je nějaké ponaučení a kde je poznat, proč se lidem něco děje a co se s tím dá dělat. Na rozdíl od beletrie, která bývá často vymyšlená, jsou Vaše příběhy opravdové a ze života. Přidávám si je k dalším pokladům (mimo jiné i k Vašim knihám) a budu se k nim ráda vracet, i když jich není moc. Jsou totiž cennější, než kdejaká kniha, která je na předním místě v žebříčku nejčtenějších knih.
    Mirka Schmidtová

  • Eliška
    19. 7. 2018v 12:31

    Dobrý den, paní Karolíno,

    chápu Vaše kroky, ale je mi z nich smutno i přesto, že si je zasloužíme. Vaše články pro mě byly a budou vždy přínosem a za to jsem Vám moc vděčná a děkuji Vám za ně.
    Příběhy jsou pohlazením a přesným návodem, který v této „čitelné“ podobě nikdy od nikoho jiného nemůžeme získat.

    Děkuji Vám za Váš čas a za to cenné co jste nám věnovala díky těmto článkům. Otvírají mi oči, učí mě jinému pohledu, pomáhají mi zpomalit, hledat a řešit.

    Mějte se hezky a krásné léto Vám přeji.

  • Petra
    7. 7. 2018v 12:14

    Dobrý den “Karolínko”,
    ať přemýšlím sebe víc…tohle mi od Vás nesedí…jen tak ukončit něco…co Vás stálo spousty času a všeho okolo…ukončit něco bez upozornění…:-).
    I když je to asi vlastně zrcadlo…a patří mi to…a nejen mně…děkuji.

  • Martina Hochmalová
    4. 7. 2018v 13:29

    Dobrý den paní Karolíno,

    moc děkuji za úžasné články Vám i všem, kteří se podíleli na tom, abychom se z nich v této formě mohli učit. Chvíli mi trvalo, než jsem se do jejich čtení pustila, ale když jsem začala, už jsem nemohla přestat 🙂 Moc děkuji za návody, které člověk v článcích může najít a za čas, který jste jejich přípravě a předávání věnovali. Články, které si tu můžeme přečíst jsou tak úžasně ucelené, že díky jejich přečtení mi začíná docházet a zapadávat do sebe mnoho střípků, které jsem před tím znala, ale nedokázala propojit. Když mi teď rozbolí hlava, hned začnu přemýšlet nad tím, proč to asi je a ono jen to přemýšlení člověku uleví. Přišla jsem ještě na jednu věc… Jak jsem četla tyto články, nevědomky jsem pak použila způsob, jaký paní Karolína používala pro navedení svých klientů na uvědomění si určité věci, když jsem se snažila pomoct svým blízkým. Byla jsem překvapená, jakým způsobem najednou mluvím nejen já, ale i moje okolí, kterému povídání pomohlo 🙂 Moc mě mrzí, že už články nebudete dál psát, ale chápu to. Moc Vám za ně děkuji.

  • Lenka
    3. 7. 2018v 8:53

    Paní Karolíno,
    je to veliká škoda, že s tak přínosnými články končíte. Ale chápu, že dávat a při tom zažívat nevděčnost a nezájem druhých…..to opravdu nelze.
    Vážím si Vás a děkuji, že jste!

  • Jana Brabcová
    2. 7. 2018v 21:44

    Dobrý den,paní Karolíno,
    je mi moc líto,že další příběhy nebudou. Asi máte pravdu,že spousta lidí nechce slyšet tu pravdu,oni nevěří,že svým chováním ovlivňují svůj život a věří těm lžím,které slyší z médií. Sama jsem tím prošla. Ale mám i pocit,že spousta lidí o vašem učení neví,ani o vašich knihách,škole. Lidé jsou zaslepení a zapomněli na slušné chování a možná kdyby se informace o vás rozšířily,byla by větší šance na změnu. Moc děkuji za články,pro mě je to poklad, který jsem dlouho hledala a našla. Děkuji.

  • Petra
    2. 7. 2018v 20:01

    Děkuji.

  • Iva
    1. 7. 2018v 22:08

    Dobrý den… .. moc děkuji za všechny příběhy a taky to chápu i když je mi z toho smutno. Přesto moc a moc děkuji za Vše.

  • Eva Butkova
    1. 7. 2018v 17:45

    Děkuji vám za vás čas, za trpělivost, za vše, co jste se rozhodla udělat pro nás. Je mi to líto, ale chápu, že pro vás nadešel čas, kdy již není možné pokračovat dál. Přemýšlím, jak vyjádřit, že není marné, co jste pro druhé udělaly, že v nás zůstává probuzená touha změnit se. Jít cestou světla v souladu se svědomím. V pohádkách je vždy naděje, nepřestanu v ní věřit. Světlo prostoupí temnotu, která nezvítězí. DĚKUJI

  • Marie Psotná
    1. 7. 2018v 17:24

    Dobrý den, paní Karolíno,

    moc děkuji za váš článek, i když mě nepotěšil a je mi z něj smutno. Je mi smutno jak ze stavu lidstva, o kterém píšete, jejich nezájmu a neochoty, tak samozřejmě z toho, že informační kanál od vás se tímto uzavřel:-(.

    Vaše články mi byly a stále jsou velkým přínosem a jsem moc vděčná za tyto informace, které mi jsou návodem jak být lepším člověkem. Znám a uvědomuji si jak moc je důležité usilovat o čisté svědomí, jaký to má efekt a jak se člověk “má”, když na sobě pracuje. Ano, není to mnohdy jednoduché, ale ta práce stojí za to. Přeji si, aby si toto lidé uvědomili a změnili svůj přístup k sobě samým, svému životu i ostatním.

    Rozumím vám, že pro to, abyste mohla dál psát vaše články a příběhy, potřebujete přiměřenou zpětnou vazbu a když se jí nedostává, tak to není vyvážené a tudíž není možno dál v psaní pokračovat. I přes to bych byla velmi vděčná za to, kdybyste to zkusila přehodnotit a i nadále psala byť jen pro tu hrstku lidí, kteří upřímně usilují o to být lepšími a kteří natěšeně čekají na každou informaci od vás.

    Děkuji za váš čas a přeji vám, ať se vám daří.

  • Marta Králová
    1. 7. 2018v 16:49

    Vážená paní Karolíno,
    to néééé, tolik jsem se vždy těšila na Vaše nové příběhy. Moc mě to mrzí, vaše rady jsou k nezaplacení a ukázaly mi úplně nový směr ve svém životě. Doufám, že do budoucnosti se dočkám Vaší nové knihy.
    Ať se Vám daří, přeji krásné léto a moc Vám děkuji ♥♥♥.

Nový komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Komentář se zobrazí až po jeho odsouhlasení.
Pokud nebude v souladu s dobrými mravy, bude vymazán.

Starší příběh: